Zápis z cancáku (papírového):

Sedíme v hospodě v Budislavi. Všichni jsou úplně mrtví (nejen my ale i lidi v hospodě). Jen nějaké hyperaktivní paní tu zdobí vše šílenými kýčovitými velikonočními ozdobami. Například před námi leží směs starého koberce a mechu. Je tu dokonce velikonoční stromeček. Nejlepší je tu však šlehačka (na palačinkách i ve Vídni – kávě). Mám modrou pusu. Koukáme na hokej (Pardubice:Liberec 0:3) a ještě se hraje fotbal (Češi: Finsko 3:1). Vyhrála jsem kostky (tak nevím, co mi ten Vilda v Blansku dělá). Všichni už se těší na oslizlé vlhké spacáky (ráno nám o pěti trošku pršelo). Vstali jsme dnes moc moc brzo a asi půjdem moc moc brzo spát. Se nedivím, že jsou všichni tak zbuflí. Chceme platit. mám chuť na guláš. luckou otřásla zima. Fish se drbe v uchu. Kdo nesleduje hokej, kouká na děcka, které tu znuděně hrají pexeso a jednou za čas oběhnou stůl. Jedna slečna má fakt hafo krátký triko. Platíme. Bernyho chleby budou kolovat na další stoly. Kubis vybírá pajcky, vydělal 15 kč. Fina dali gól. Odešla číšníce, jdeme . Děcka od pexesa jsou propuštěni do pokojů, vypadaj zničeně a maj tatranky. Číšnice je tu.

Z hospody se vyšlo po žluté značce. Dvě stě metrů od hospody, u kostely, co vypadá jak odpadkový koš, jsme se ztratili. Takže spát jdeme do nějakýho lesíka na louce pomalu uprostřed dědiny. Než si najdeme flek na lehnutí, je tu první místní obyvatel, prý, co tu děláme. Maj tu „boroviště“ (nevíme ,co to je). Po slibu, že když odejdeme bude vše v pořádku, se začneme chystat ke spánku. V tom je tu další. Chce nám dát sekerku a pilu, že mu máme napřed s něčím pomoci. Zakázal nám dělat oheň. Ale vedle na poli je ohniště. Po večeři jsme šli spát. Kubis má sice velikánskou plachtu, ale tuhle noc bylo devět lidí pod ní trochu moc. Jsme poskládáni jako puzzle. Otočí-li se jeden, ostatní musí taky. Jen TeeVee si postavil vlastní přístřešek, ale nikdo tam nechce.

Pár poznámek z rána:

· Berny má plyšáky: Ten Myšák a Králík. Sestra chce vědět, jaké mají pohleví a tady je její teorie. Myšák je to, protože to není pořádně poznat. Ale může být i ta, protože má růžový tlapky. Králík je ten, protože je modrej a má cancour mezi nohama. tím se Bernyho plešáci množí a sestra jim u toho asistuje. Myšák může být i ten, podle toho, kde má ocas.

· Lubyn: „ P…, kup si zmrzlinu!“

· pták po ránu: řve jak pták, pak začne štěkat a střídá to se skřeky, které znějí, jako zmutovaní sojka. TeeVee: „Ten pták je velkej jak kráva a sedí na stromě“.

· máme dobrý kafe

· Berny má málem několik kompromitujících fotek (nikdo však nefotil) s Lucií.

· Kubis začne prodávat plyn a sebral mi karimatku

· Lucie si normálně u snídaně čte noviny, tady má mapu

Došli jsme do Borové. Maj tu gut topinky. Teď sedíme na nádru a čekáme na mašinku domů. Kluci ladili, v tom k nim přišel podnapilí fanoušek Pardubic. Potřebuje pomoci dopít bečku,tak jim k tomu máme aji zahrát. Teda nic moc nadšení. Lucka to Fishovi navlíkla, Lubyn chce vědět co, chce taky.

A co vlastně cesta?

V pátek jsme jeli vláčkem do Krouny. U prvního obchodu jsme udělali hnedka nálet (prodávali zákusky). Berny posilněn lahváči a my sladkým. Po červené značce a později po žluté jsme šli směr Zderaz. Hráli jsme hru o naše budoucí auto. Berny má autobus a tyráka, Lubyn kolečkový brusle a já kočárek. Všichni budeme mít šáde. Za Zderazí na nás čekala Pivnická rokle. Nádhera. S batohama se prodíráme úzkou roklí v pískovcích, pod nama nám teče potok. Šířka cesty, je chvílemi přesně na člověka. Sem tam je vše proloženo padlými stromy, bahnem, tůňkami,… . Po nejužší části nás čeká skok přes tůňku asi necelých dvou metrů. Rokle má tvar písmene ypsilon. V jejím středu jsme nechali batohy a šli se mrknout do jeskyně, kterou tu někdo kopal. před dvěmi roky to byla plazivka. Nyní jsme do ní vlezli, po třech metrech si stoupli a dál už moc cesta nebyla. Pro odvážnější jo, ale odradili nás padlé kameny a čerstvý písek. šli jsme omrknou druhé rameno rokle, ale zde jsme se daleko nedostali, protože, přes žebřík,co tu byl, valil proud vody. Do toho bych nešla ani v pláštěnce. Z Pivnické rokle jsme šli do nových zámků. Po cestě jsme si udělali pauzu na večeři. Večer jsme strávili v hospodě v Nových Zámcích, kde za námi dojela také Lucie s Maku. Večer se mírně rozjel. Hrálo se na kytara, pilo se, šťouchalo se do kulečníku (s Kubisem mám remízu). Nakonec nás začali navštěvovat štamgasti. To bylo radosti na starém bělidle. Nejlepší však bylo placení. Nevím, kdo byl víc na mol, jestli platící, nebo hospodskej. I kasičku si donesl až k nám na stůl. Nejlepší byl Lubyn, když krásně pod parou za ním přišel se slovy, „platím akorát jedno kafe.“ Hospodském na něj jen vyvalil oči, „a co ty piva, sem ti je sem nosil?“ Jo zbytek za Lubyna platili všici okolo. Spát jsme šli na kopec ve vesnici, kde nás zavedla křížová cesta. Je tu zřícenina hradu. Chvíli jsme se motali houštím, až jsme lehli na starou cestu. Na dvě skupinky hlavou k sobě.

O pěti začalo pršet, takže jsem si neužili ani tři hodiny spánku. I když jsme přes sebe hodili plactu spát se nedalo, když člověk zrovna mohl kejchat, tak někdo okolo kecal. O půl sedmé jsme to vzdali a v dešti šli do Maštalí. Doťapali jsme až pod náš starý známý převis z minulých vandrů. Nasnídali jsme se, nechali tu batůžky a šli se podívat po okolí. Napřed jsme si trochu spletli směr a tak místo modrou jsme našli značku žlutou, ale aspoň jsme viděli pěknej potok. U červené značky, kousek od Dudychovi jeskyně, jsme našli dokonce i ten úžasnej velikém převis. Prolezli jsme si tam skály a šli pro batůžky. S nimi jsme došli k Maštalím. Pěkné skalní bludiště. Začala se hrát hoňka. Maku se nám u ní pěkně natáhla. Odneslo to koleno. Utaháni jsme vzali batohů a šli do Budislavi. Zde už je však začátek tohoto zápisu.