Den první

O půl deváté sraz u Macochy. Trochu nestíhám, ale TeeVee počká (stejně chodí všude pozdě). První auto nás vzalo za 50 minut. Starší manželé nás hodili k Bořitovu. Odutud dále do Letovic. V Letovicích to bylo horší, stihli jsme jít i do pekárny s dát oběd. Ale nakonec nám zastavil tyrák až do Lomnice nad Popelkou. Pohoda chlapík. Dostopovali jsme až do Železného Brodu, kde jsme v cukrárně čekali na Kari. Ten stále nešel, tak jsme se přesunuli do hospody. Kari dojel asi za dvě hodiny. V hospodě jsme mrkli na mapu a podle níž se vydali do Suchých skal. Na jejich začátku jsme nechali batohy a šli se mrknout na Varhany. Uvítal nás krásná západ slunce na Čechami. Přístřešek jsme stavěli za tmy, několikrát jsme ho přestavovali, celkem úlet. Ale vyplatilo se to. V noci pršelo.

Den druhý

Ráno vstáváme v devět. Než jsme se vyhrabali a zabalili bylo skoro jedenáct. Došli jsme k dalším skálem. První byl Sokol – nejvyšší v okolí (562 m.n.m.), další byla skála M.Tyrše, na kterou se TeeVee snažil neúspěšně vylézt. Nejlepší bylo Chléviště. Obrovské skalní bludiště. Prolézali jsme vše…stále nahoru, dolů, doprava, doleva. A plno pěkných vyhlídek – na Bezděz, na Ještěd,… .O kousek dál nás čekalo další skalní bludiště U Kalicha a sluj českých bratří. Při prolézání jsme tu našli obrovský převis na spaní, s igelitem, ohništěm, svíčkami. Dále naše kroky vedly po zelené ke zřícenině Zbirohy. Zachovali se tu velké zdi a spodní patro. V Turnově jsme navštívili splav, náměstí a hospodu. Je tu moc pěkná židovský hřbitov, ale mí jednu chybu, je po silničním mostem. Nad Turnovem jsme ještě vylezli na vyhlídku kousek cesty od ní jsme si rozložili spacáky.

Den třetí

Vstali jsme dokonce v půl devátý. Se divím. První nás čekal hrad Valdštejn. Kastelán vykládal jeho historii, pak nám dal klíče ať se mrkneme sami. Zatím odchyt později příchozí návštěvníky.To by se mi líbilo ve více hradech, nebo že bych to zavedla u nás na Kači ? Nakonec nás všechny svolal a ukázal nám další prostory hradu, ale stejně za chvíli řekl, že se máme jít podívat okolo sami. Po červené značce jsme došli do Hrubých skal. Krásný, ale zničila jsme si tu foťák, když jsme lezli po skalách a utrhl se mi popruh na rameni. kochali jsme se výhledy, jak na skály, tak do okolí. Vyškrábali se na každou vyhlídku. V dálce už byl vidět náš dnešní cíl Trosky. K nim jsme také v pozdním odpoledni došli, ale hrad už byl zavřený. Takže jsme skončili v místním kulturním zařízení. Nocleh jsme našli pod převisem ve skalním městě pod Troskami. TeeVee si na večeři uvařil mamaligu, ať žijou bahenní sopky.

Den čtvrtý

Vstáváme o půl osmé. Na nás hodně brzo rámo. hned v devět jsme na troskách. V těchto krjích jsou snad všechny hrady stylem „proveď se sám“. Kolem bylo krásné ráno plné sluníčka. Dnes nás čekal 12ti kilometrový přesun do Prachovských skal. Kari si namohl achylovku, tak to chudák moc nedává. V Mladějove jsme si udělali pauzu na obžerství. Za dalších 6 kilometrů jsme potkali hrad Pařez a u něho úplně červenej rybník, co vypadla jako tenisový kurt. Zde taky začínaly Prachovské skály. došli jsme k turistické chatě, kde jsme u paní v informacích nechali batohy. šli jsme si projít zelený okru, plný vyhlídek a schodů. Vrátili jsme se pro batohy a s nimi šli Císařskou chodbou skrz skály k Prachovu a Hulínu. Skoro na dohled od Jíčína jsme šli spát.

Den pátý

Tak takovou kosu jsem po ránu dlouho nezažila. Budík nás sice vzbudil v sedm, ale pokus o to, abychom vylezli z teploučkých spacáků se nezdařil ani TeeVeemu a to už je co říct. Nakonec jsme se vyhrabali v devět. Šli jsme na stopa k Jíčínu. Jela jsem s TeeVeem, Kari šel sám. Na rozdíl od nás měl štěstí. Skoro pět hodin jsme stáli na stopu v Hradci, celý Hradec jsme prošli pěšky. Stihli jsme poznat Kaufland, místní Dožínky a jak fungují po sobě semafory na třech přechodech. Na konci města nám konečně zastavilo auto. Sláva, dokonce jelo až do Brna, takže jsme se nechali vyhodit v Milonicích a šli na Medník. (Kari už tam dávno byl). Málem jsme ho z téhle strany nenašli. Pomohli nám kolem projíždějící cyklisté. Prý jestli hledáme stany a lahváče, tak je to támhle - Z letošního Medníku jsme měla pocit, že je to opravdu víc chlastačka, než potlach. K tomu se ještě Rohlík vymlel s Trhačem v autě. ale naproti tomu jsme si s několika lidičkami u ohně pěkně zahráli až do ranních hodin.

Den šestý

Vstáváme v deset, alespoň my, co jsme šli spát. Jen Vildy nejde vykopat za spacáku. někteří ještě stále sedí u ohně a hrají, jiní si jen povídají a pozorují budící se flek. Neděle nemám ráda. Jsou většinou o tom, že vstaneš, rozloučíš se a jdeš za všedními povinnostmi. takže jsme se rozloučili a společně s osadou Pražce jsme se vydali do Blanska. S Mery jsme se oddělili dříve kvůli zkratce na Zvodovce. alespoň jsme se mohli přecpat ostružinami.