Den první - pátek

Autobusem jsem dojela do Nerovnic, v mrazu jsme musela počkat asi tři čtvrtě hodiny na přípoj...brrrr. Jedu směrem Březina, kam mě Kačer pozval do jeskyní. Jediného koho tam budu znát je právě Kačer, toho jsme tři roky neviděla. Tak jsme zvědavá, co mě bude čekat. Ale už se těším. Konečně přijel autobus. Ve Křtinách přisedá spolužačka z gymplu, kterou jsme neviděla od saturáku. Úlet, aspoň díky ní vím, kde mám vysednout. Z autobusu jsme vystoupila v Březině u hospody a čekám na Kačera. O něco dál, stojí taky slečna z batohem. Jakmile přijedou kluci, zjišťuji, že se jmenuje Markýza a má namířena tam kam já. Kuča nás překecal do hospody. Teda jen někoho, mě, Kačera a Markýzu. Neměli točenou Motolu ani pivo Bažant, na který se Kuča tak těšil, takže jsme šli na chatu.Kuče jsme zanechali v druhé hospodě.Na chatě už čekal zbytek. Lidičkové z Plzně, Prahy (či odkud vlastně všichni byli) a několik jeskyňářů. První, co jsme se dozvěděla je, že tu mají nejlepší kamna v Krasu. kolem jedenácté se vrátil Kuča. Navlíkli jsme se do montérek, overalů, či jiných věcí, co se můžou použít v jeskyni a šli jsme na půlnoční prohlídku jeskyně Malý lesík. Kuča ve velmi veselé náladě nás protahoval velkou prolízačkou pro dospělé. Mají tam opravdu kráááásný komín:). Každý z nás si odnesl třpytivý kamínek první bahno na oblečení. Po návratu jsme byly úplně mrtvý, tak jsme šli spát. Vychytala jsme to já a Kačer, jelikož jsme leželi u okna. zbytek se poctivě pekl ve vlastní šťávě celou noc.

Den druhý - sobota

Vstáváme kolem desáté, prý žádný spěch. Po snídani nás čeká kopání na Technice. Část lidiček odjela do údolí Říčky do Mechového závrtu. Na Technice potřebují vykopat krápník, co pojede na nějaký průzkum do Polska. Ten kopou Kačer s Martinem. Zbytek taháme kýble plné kamení a hlíny, či šutry velký jak kráva. Ve druhé části jeskyně kopou nějací studenti geologie. Vlezete-li po hlavě do malé díry na jedné straně vylezete přímo nad jejich pruhovanou hlínou u druhého otvoru. Jakmile se vykopal krápník nastal takový malý problém, jak ho dostat na chatu. Kluci ho nesli v rukách až k silnici. Musím říct, že to nebyl žádný lehký kamínek. Po silnici se táhl ve vaničce na hlínu, jak na sáňkách.
Odpoledne jsme vyjeli do Babic, podívat se na Větrnou propast. Celou jeskyni mi dobře popsal Krtek, když jsme se vracela zpět, "je to naše taková 2D plošinovka". Čekalo nás tu šplhání přes kameny, dlouhé žebříky v Malé a Velké Novohradské propasti a mě a Kačera také sifon.Zbytek se už vracel na povrch. Já v sifonu zůstala o něco déle, kluci, co tam kopali, mě poslali, ať se jdu podívat dál. Došla jsem až ke "sračkometu". Horší byla cesta zpět. V této části nebyly žebříky, ale kluzké lano s ještě kluzčí skálou. No ještě, že mě nikdo neviděl a neslyšel, jak u toho šplhání nadávám. Jelikož už mi moje skupinka odešla, počkala jsem než kluci dodělají svoji práci a nahoru lezla s nimi. Ještě se mi povedlo se seknou v sifonu. Poprvý, co jsem neměla v jeskyni úplně nejlepší pocit. To je tak, když má člověk vylézt tři metry šikmo na horu v díře široké jako jeho zadek a leze rychlostí 1 cm ze 5 minut. kluci se mi smáli, prý je to jak porod. už jí leze hlavička, jé ručičky,... . Nakonec se smilovali a vytáhli mě za ruce:). Zbytek jsem lezla pěkně vyfluslá, ale aspoň jsme to měla i z výkladem o jeskyni. Když jsme vylezla na povrch, viděla jsem, jak odjíždí naše auto. Super, mě tu nechali. Tak jsme dojela s klukama z Babic n nim na chatu. zde čekal můj zbytek. Zajeli jsme v babicích do hospody. Všichni na nás divně koukali. Na záchodě jsme zjistila proč...nestála tam Malví, ale nějaká příšerka z bláta. Ještě musím pozvat Kačera na hermelín, který tu za mě zaplatil a já na to pak zapomněla. Jakmile jsme dojeli na chatu, všichni během chvilky umřeli ve svých spacácích.

Den třetí - neděle

Po ránu nás čekalo opět kopání, tentokrát v jeskyni na druhou stranu od chaty než včera (nepamatuji si název). Opět taháme spoustu kamenní a hlíny. Holky napočítali něco přes 100 kýblů. Po obědě jsme se vydala na stopa do Blanska, všichni ostatní pojedou přes celou republiku. Pěšky jsme šla pomalu až ke Křtinskému arboretu. Ale dobrý stop se musí vždycky pořádně vystát, či vychodit. Vzalo mě auto skoro až k baráku. To je úplně super, tak by to mohlo být častěji.