Plyšový medvídek s korálky místo očí
sedí v polici nad postelí.
Smutně se dívá na svět, co se kolem točí,
on musí sedět
pryč mu jít nedovolí.

Jako malá sis s ním hrála,
sdílel s tebou pláč i smích.
Do náruče si ho brala,
hladilas' ho, hýčkala
v tvých teplých dlaních.

Znal zklamání z první i druhé lásky
hořké slzy mu kožíšek smáčely.
Ve spánku schoulen mezi vlásky
na měkkém polštáři spolu jste leželi.

Nyní je sám, jen tvůj svět se točí
ten jeho se zastavil na polici.
Má strach, že jednou skončí
zapomenut v tmavé krabici.

A jeho skleněné oči
brečí.