Pořežu se o hranu lásky
mé srdce krvácí
Na tváři mám smutné vrásky
bolest se neztrácí

Pořežu se o hranu lásky
a krví zalitá
Vím, že byla jsem též střepem
co do ran proniká

(druhou sloku napsala k té mé Sunivel v šuplíčku na Chajovně)